Jmenuji se Marta Kracíková a k výtvarné tvorbě jsem se dostala vlastní cestou objevování. Kreslení a malování se v mém životě objevily poměrně pozdě a zcela nečekaně. Začalo to v období dlouhodobé zdravotní neschopnosti, kdy jsem narazila na online kurz Zentangle vedený Janou Cardovou. Jednoduché geometrické tvary a rytmus opakujících se vzorů mě natolik oslovily, že se kreslení postupně stalo každodenní radostí a způsobem, jak se zklidnit a soustředit.

Souběžně s kresbou jsem se věnovala zdobení perníčků. Touha dál rozvíjet kreativitu mě přivedla ke kurzu kreslení pravou hemisférou. Původní záměr – najít inspiraci právě pro perníčky – se sice nenaplnil, ale otevřel se mi nový svět. Začala jsem kreslit portréty svých blízkých a postupně objevovala radost z pozorování a zachycování lidské tváře.

Následoval kurz portrétu a období intenzivního kreslení a malování, především portrétů mých vnoučat. Když se na tyto práce dívám dnes, vidím v nich řadu nedostatků. Zároveň ale vím, že právě tyto chyby byly důležitou součástí mého výtvarného hledání a učení.

Významným milníkem pro mě bylo objevení Ateliéru Václava Kováře v Liberci, kde jsem pod vedením lektora Jana Mastika získala první systematičtější zkušenosti s výtvarnou teorií a praxí. Seznámila jsem se zde s teorií barev, přípravou plátna a technikami olejomalby. Absolvovala jsem řadu kurzů – od skicování a kresby portrétu přes urban sketching až po figurální skicu.

Po období covidu jsem začala navštěvovat Ateliér TUBA Kateřiny Kopečkové, kde jsem se kromě olejomalby věnovala také akvarelu, digitálnímu akvarelu a linorytu, opět pod vedením Jana Mastika.

Rok 2024 přinesl delší pauzu ve výtvarné činnosti. Věnovala jsem se jinému vzdělávání a zároveň jsem se potýkala s následky úrazu, který dočasně omezil moje pohybové i tvůrčí možnosti.

V roce 2025 jsem se krátce vrátila ke kurzové výuce, ale brzy jsem se naplno ponořila do jiného projektu – tvorby firemního webu, který si vyžádal veškerý čas i soustředění. Výtvárnou práci jsem proto na čas odsunula stranou.

Můj přístup k tvorbě může působit roztříštěně, ale právě v této různorodosti nacházím své naplnění. Hledání, experimentování a zkoušení různých technik vnímám jako přirozený způsob, jak získávat výtvarné znalosti a zkušenosti.

Perníčky jako součást cesty

V sekci Perníčky najdete část mého příběhu, která na první pohled nemusí působit jako tradiční výtvarná technika. Právě při zdobení perníčků jsem si ale uvědomila, jak blízko má tato činnost k výtvarnému myšlení – k práci s barvou, kompozicí a detailem. Perníčky pro mě nejsou jen sladkostí, ale i dalším způsobem, jak propojit kreativitu s každodenností.

Závěrem

Tyto stránky vznikly především jako osobní archiv mé tvorby, kde mohu sledovat vlastní vývoj a proměny. Pokud některé z mých prací udělají radost i někomu dalšímu, budu velmi potěšena.