Malba pastely – jemné setkání s barvou

K pastelům jsem se dostala spíš ze zvědavosti než s jasným záměrem. Zajímalo mě, jaké to je pracovat s barvou jinak než štětcem, přímo rukou, v kontaktu s papírem. Pastely pro mě představovaly jemný přechod mezi kresbou a malbou.

Hned při prvních pokusech mě oslovila jejich bezprostřednost. Barva reaguje okamžitě a každý dotyk zůstává viditelný. Zároveň ale pastel vyžaduje citlivost – nedá se úplně kontrolovat a snadno se promění, když se s ním zachází příliš razantně.

Jaký vztah k pastelům mám

Pastel jsem si vyzkoušela a zjistila jsem, že mi je blízký svou jemností a možností pracovat s náladou obrazu. Zatím se mu ale věnuji spíš okrajově. Nevnímám ho jako techniku, ke které bych se vracela systematicky, spíš jako jednu z možností, ke které se dá sáhnout v určitém rozpoložení.

Práce s pastely mi ukázala jiný způsob uvažování o barvě – méně plánovaný, víc intuitivní. Obraz často vzniká postupně a někdy se sám vyvíjí jiným směrem, než jsem původně zamýšlela.

Materiál a dotyk

U pastelů je pro mě důležitý samotný materiál. Papír, jeho struktura a schopnost přijímat pigment mají zásadní vliv na výsledek. Barva se může vrstvit, rozmazávat nebo zůstávat jen lehce naznačená. Práce s prsty nebo hadříkem vytváří velmi přímý kontakt s obrazem.

Právě tahle fyzická stránka pastelové malby je pro mě zajímavá, i když k ní zatím přistupuji opatrně a bez ambice techniku plně ovládnout.

Závěrem

Pastely pro mě zůstávají technikou, kterou mám ráda, ale ke které se vracím jen občas. Beru je jako jeden z možných nástrojů, který rozšiřuje způsob, jakým přemýšlím o barvě a obrazu. Nejsou středem mé tvorby, ale patří k cestě, na které zkouším, hledám a postupně si ujasňuji, co je mi blízké.