Zentagle

K Zentangle jsem se dostala v době, kdy jsem potřebovala hlavně zpomalit. Nešlo mi o to něco "vytvořit". Spíš si sednout, vzít tužku a chvíli být v klidu.

Začíná to úplně jednoduše. Jedna čára, druhá čára… a člověk najednou zjistí, že už nad tím vlastně nepřemýšlí. To mě na tom bavilo nejvíc. Nemusela jsem nic plánovat. Nemusela jsem řešit, jestli je to dobře nebo špatně. Prostě jsem kreslila.

Postupně se ty jednoduché vzory začnou propojovat a vznikne z toho něco, co bych na začátku ani nevymyslela. A to je na tom vlastně krásné.

Zentangle pro mě není o výsledku. Je to spíš způsob, jak na chvíli vypnout hlavu a soustředit se jen na čáru před sebou.

I dneska se k němu občas vrátím. Když mám pocit, že toho je moc a potřebuju se znovu zklidnit.

Stačí papír, tužka… a chvilka času.