Zentangle – prostor pro klid a soustředění

K Zentangle jsem se dostala v období, kdy jsem hledala klidnější způsob tvoření. Oslovilo mě, že nejde o výsledek, ale o samotný proces. Opakující se vzory, jednoduché tahy a pomalé tempo vytvářejí prostor, kde se dá na chvíli zastavit a soustředit se jen na to, co vzniká na papíře.

Zentangle pro mě nebylo o kreslení "hezkých obrázků". Spíš o návratu k soustředění. Každý vzor vzniká postupně a bez nutnosti plánovat dopředu, což mi vyhovovalo.

Jak jsem Zentangle vnímala

Při kreslení Zentangle jsem si uvědomila, jak uklidňující může být práce s opakováním. Jednoduché tvary se postupně propojují a vytvářejí celek, který vzniká přirozeně, bez tlaku na výsledek. Kreslení se stává spíš meditativní činností než výtvarným výkonem.

Bylo osvobozující přijmout fakt, že každý tah je součástí procesu. Nešlo o opravování nebo hodnocení, ale o plynutí a soustředění na přítomný okamžik.

Vzory, rytmus a trpělivost

Zentangle mě naučil pracovat s rytmem a trpělivostí. Opakování podobných tvarů vyžaduje klidnou pozornost a postupné tempo. Právě tahle zkušenost se pro mě stala důležitým základem i pro další výtvarné techniky.

V kresbě Zentangle není prostor pro spěch. Každá linie má své místo a význam v celku. To mě postupně vedlo k větší citlivosti v práci s čarou i v jiných formách tvorby.

Místo v mé tvorbě

Zentangle pro mě zůstává technikou, ke které se dá vracet ve chvílích, kdy je potřeba zpomalit a zklidnit mysl. Nevěnuji se mu nepřetržitě, ale jeho principy – soustředění, jednoduchost a přijetí procesu – zůstávají přítomné i v mé další práci.

Beru ho jako jednu z důležitých zastávek na cestě, která mě postupně přivedla ke kresbě, malbě a dalším výtvarným technikám.

Závěrem

Zentangle mi ukázal, že tvoření nemusí být složité ani náročné. Stačí čára, rytmus a čas věnovaný samotnému procesu. Je to technika, která pro mě není cílem, ale prostředkem – způsobem, jak se vracet k podstatě tvorby a k sobě samé.